Není mnoho měst, jejichž prohlídka je tak snadná jako v Novém Jičíně. Vše, co by měl turista vidět, se nalézá v malém dosahu od sebe. A navíc, řád a železná pravidelnost půdorysu turistům téměř neumožňuje, aby se ve městě ztratili. Stará pošta Bohatství novojického purkmistra Ondřeje Řepy dokládá dům na náměstí. Původně zamýšlel obrátit arkády do dvora, italští stavitelé je však otočili za sluncem, na náměstí. Budova z roku 1563 představuje vrchol české měšťanské renesance. V roce 1787 zde byla zřízena dědičná pošta. Jejími hosty byli známý ruský generál Suvorov (1800) a ruský car Alexandr I. (1813). Dnes je dům sídlem Městského kulturního střediska a mimo pravidelných výstav nabízí bohaté kulturní vyžití. Divadlo Skvostná novorenesanční budova je dílem stavitele Otto Thieemanna (1885-1886). Nenechte se ale mýlit, za historickou budovou se skrývá jedno z nejmodernějších divadel u nás. o divadlo je v Novém Jičíně velký zájem, proto je dobré si vstupenky objednat předem. Radnice Radikální přestavba z let 1929-1930 zanechala z historické budovy radnice pouze torza. Přesto neubrala na její působivosti. Autorem platické výzdoby průčelí je sochař Ernst Kubiena. Žerotínský zámek Původně opevněný dům z konce 14. století byl mnohokrát přestavován. Jeho jádrem je jihozápadní nároží, ukrývající v sobě mohutnou gotickou věž o šířce 340 cm. Jako další stavby vznikl pozdně gotický palác z konce 15. století a renesanční stavení Viktorina ze Žerotína z počátku 16. století. Z tohoto období pochází rovněž stavba renesančních koníren na 1. zámeckém nádvoří. Poslední velké stavební úpravy byly prováděny za Bedřicha ze Žerotína a jeho manželky Libuše z Lomnice v letech 1539-1541. Po odchodu Žerotínů z města roku 1558 zámek svou rezidenční funkci trvale ztratil a sloužil správním a hospodářským účelům. Nyní zde sídlí Okresní vlastivědné muzeum a jeho expozice poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy a historii města. V historických sálech zámku se pořádají také pravidelné muzejní výstavy. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie Monumentální stavba z let 1729-1932 napodobuje strohé vzory jezuitských kostelů. Uvnitř chrámu nás zaujme hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla od olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera (1739) a svatého Cyrila a Metoděje od jeho žáka a spolupracovníka Jana Kammereita (1757). Ten je rovněž autorem sochařské výzdoby kazatelny (1756). Oltářní plátno pro hlavní oltář namaloval Eliáš Frentišek Herbert (1739), pozornosti by neměly ujít vyřezávané lavice a spovědnice. Mohutné klasicistní varhany pocházejí od tfýdeckého varhanáře Františka Hořčičky (1794).